Rostoucí ceny zemního plynu v Evropě zvyšují konkurenceschopnost obnovitelného vodíku, jehož náklady se v některých regionech již přibližují výrobě šedého vodíku. Ekonomická výhodnost obnovitelného vodíku však závisí především na dostupnosti levné elektřiny z OZE a na požadavcích na kontinuitu jeho dodávek.
Dle nejnovějších analýz se vlivem zvyšující se ceny zemního plynu stává obnovitelný vodík cenově konkurenceschopnějším. Důvodem je rostoucí velkoobchodní cena plynu na evropském virtuálním obchodním uzlu TTF v Nizozemsku, která je ovlivněna pokračujícím íránským konfliktem. Nedávné skokové zdražení zvýšilo cenu nad úroveň ze začátku íránské válkay v březnu 2026, která se tehdy vyšplhala na 70 EUR/ MWh. Nové vlny útoků na saúdský ropovod v regionu zároveň ovlivňují i cenu ropy Brent, která dosáhla nejvyšší úrovně od letošního května.
Aktuální cena zemního plynu se na obchodním uzlu TTF pohybuje na hodnotě 80 EUR/MWh a dále roste. Při této ceně plynu by výroba jednoho kg šedého vodíku stála odhadem 4,50-6,50 EUR. Na základě nabídek poskytnutých v posledním kole aukcí Evropské vodíkové banky (EHB) se vyrovnané náklady na výrobu obnovitelného vodíku v evropském průměru pohybují okolo 7,1 EUR/kg. Dle výpočtů některých modelů výrobní cena pro 50 MW elektrolyzér v regionu Pyrenejského poloostrova dosahuje 6,25 EUR/kg. Právě Španělsko, kde proto začíná dávat ekonomický smysl využívat spíše obnovitelný vodík.
Faktem je, že data některých modelů a čísla z Evropské vodíkové banky bývají v porovnání s realitou příznivější, než jaká čísla vychází z detailních techno-ekonomických studií. Ukazuje to nová studie Fraunhofer Institute for Solar Energy Systems (Fraunhofer ISE) s názvem: ‘‘Development of straightforward correlations to estimate hydrogen production costs based on wind and PV capacity factors’’, podle které nepřetržité zásobování konkrétního odběratele obnovitelným vodíkem může náklady (LCOH) oproti flexibilní výrobě výrazně zvýšit – v nejhorším případě přibližně na dvojnásobek.
Studie modelovala PEM elektrolyzéry (provoz při 3 MPa, komprese na 8 MPa pro dodávku) ve dvou scénářích: v prvním je vodík dodáván podle toho, kolik je zrovna k dispozici obnovitelné elektřiny z fotovoltaiky a větrných elektráren; ve druhém odběratel vyžaduje konstantně jednu tunu vodíku každou hodinu (tedy zhruba 8 760 tun ročně), což vyžaduje skladovací kapacitu na pokrytí výpadků výroby. Autoři pro to spočítali vztahy mezi kapacitním faktorem (u evropských lokalit 9–20 % u FVE, 15–50 % u větru) a výslednou cenou vodíku pro 65 evropských lokalit.
Podle výsledků je druhý scénář nákladnější zejména kvůli potřebě skladování energie a vodíku pro pokrytí období bez výroby – to zatěžuje především systémy postavené na fotovoltaice, protože ty mají nejnižší a nejméně stabilní kapacitní faktor (jejich výroba je velmi variabilní). Nejlevnější varianty dosahují: samostatná FVE cca 7,2 €/kg, samostatný vítr cca 5,2 €/kg, kombinace FVE a větru až 5,1 €/kg za nejpříznivějších podmínek. Při konstantní dodávce (scénář 2) a nízkém kapacitním faktoru náklady u FVE citelně rostou právě kvůli skladování vodíku.
Ze studie tedy vyplývá, že obnovitelný vodík může být cenově konkurenceschopný vůči zemnímu plynu především tam, kde jsou vhodné podmínky pro výstavbu OZE s vysokým kapacitním faktorem, tedy například ve Španělsku.
ZDROJE:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-cena-ropy-raketove-roste-40597533
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S036031992603692X#sec5
